[play soundtrack]
V blogach se jeden nevyzna. To bych byl rad aby bylo hned na zacatek jasno. Nikdy jsem to nedelal a neumim to, co vic , dlouho jsem se domnival, ze nikdy nic takoveho delat nebudu. Zmena nazoru se dostavila na zaklade vcerejsiho rozhovoru, ktery jsem vedl se svou nejdrazsi na tema blogpost kazdy den (veta, slovo, foto, vsak to znate) a na tema kazdodenni rutina. I presto, ze se toho v mem zivote za posledni pul rok dost odehralo (vlastne mnohonasobne vic nez za dobre tri roky predtim), nemuzu se ubranit pocitu rutiny a stereotypu. Tyhle pocity, jak nekteri z Vas asi vedi, dokazou dusledne vymytit nejen tvurciho ducha a nadseni do dila, ale ve vyssich koncentracich i posledni zbytky radosti ze zivota. A proto jsem si stanovil cil, na kazdem dni najit neco v cem je jiny nez ty ostatni, mit to vsechno pekne sepsane a moct se k tomu v pripade potreby vratit. Podotykam, ze se nehodlam omezovat ve forme ani rozsahu, mne o myslenku se jedna. Rovnez predpokladam premiru pathosu, to co se snazim delat se bez toho uplne neobejde.
A proto jsme tedy dnes tu. Nebudte smutni, ze se Vas nebudu snazit oslnit svym psanim nebo svym egem, otevrene priznavam, ze bez ctenare se obejdu, presto se na nej obcas budu obracet a tak trochu snim pocitat. Delam to i v textech, ktere, jak doufam, nikdy nikdo cist nebude. Jedine oc se budu snazit je zachranit svuj zdravy a snad i trochu umelecky rozum.
Aby zhodnoceni probehlo opravdu dusledne a ja tu nechvalil dne pred veceri, budu psat vzdy den dozadu. Proto tedy soucasti tohoto postu budiz
Den prvni, 25. 1. 2011
Takovy den asi neni uplne casto. Bubenik odchazi z kapely a (sice mezi radky ale prece) rozhazuje rukama a vycita neschopnost, sam maje maslo na hlave. To je to pico v tom kontextu, vsak vite. (Predsevzeti do budoucna: fakt se naucim pouzivat prechodnik...)
Mam radost, kdyz delam zene radost, takovy stereotyp se nepreji. Vecer voni vcelim voskem a drevem. Nasel jsem svou oblibenou knihu (nejen) z detstvi, podepsanou vlastni rukou nekdy v druhy tride. Mazec. Kdo uhadne ktera to je ma boda, neni to tezky.
Držím palec :) A ten přechodník je normálně správně...
ReplyDeleteJé! :o) Já se budu s dovolením chodit přikochávat, tohle vypadá slibně. :o)
ReplyDeleteA k přechodníkům jsem včera od kamaráda obdržela anekdotu:
Jeden král je u sousedního krále na oficiální státní návštěvě, po dlouhých jednáních je společná hostina a řeč už je míň formální, a tak dojde i královské šašky.
"Ten váš šašek vypadá, že je opravdu velmi šikovný."
"Máte pravdu, kromě jiného třeba polyká meče."
"To vám závidím, ten můj polyká mlaskaje."
o dekuji dekuji, obema ;) nejak jsem uplne necekal ctenare, takze me tesi. Prechodnikova anekdota me slozila :D Ja jsem prechodnik pouzil spravne zcela nahodou, stim je treba neco delat.
ReplyDeleteTo mě též, pane Žlučoblij, proto se o ni s radostí dělím. :o)
ReplyDeleteA já ani vlastně nejsem čtenářka, dycky jen tak škvírkou ve dveřích, jen jedno vočíčko, co se vohřeje, hnedky zas poběhnu, víme? :o))
kazdy vocicko dobry :D nevim proc mi najela predstava velkyho oka s rucickama a nozickama jak si hreje ty rucicky u kamen...
ReplyDeleteMožná spíš řasičky. :o))
ReplyDeleterasicky by chytly :)
ReplyDelete(a já vím tu knížku, ale to asi beztak všichni. doma mám starou a doma doma mám novou, ale se starýma obrázkama :)
ReplyDeletejo, takdy myslim vsichni vedi :)
ReplyDelete