[play soundtrack]
Dobrá, možná opravdu mám přemrštěné požadavky. Možná je opravdu přehnané chtít od každého dne něco nového, dechberoucího a nevídaného. Občas stačí maličkost a občas prostě stačí mít se dobře. Nutné ale je - alespoň pro mě - vždy mít dojem, že se někam sunu. Nebo že vynakládám úsilí. To jestli je napřeno správným směrem, nebo jestli má reálné výsledky, je problém na jindy. Takže ano, den kdy stihnu hodinku dvě cvičit, kdy si stihnu říct, že mám rád svojí ženu a kdy mám alespoň nejaký ten estetický záchvat, je dobrý den.
Jak vypadá estetický záchvat? Včera sněžilo. Když jsem otevíral dveře od domu u nás v práci, všiml jsem si, že mi pár vloček leží na šále. A když říkám vloček, tak myslím vloček. Není to taková ta hezčí formulace pro neurčitou masu sněhu, je to označení jednotivých vloček. Padá to z nebe a my říkáme že sněží. Ve skutečnosti to vypadá trochu jako mráz na okně. Nu a přišel jsem na to, že ona ta vločka je fakt hezká. Ano, je to klišé ( a ne malý, na stupnici klišovitosti je mráz na okně někde na úrovni západu slunce na konci filmu nebo porodu ve výtahu), ale pokusím se objasnit, proč jsem si ho dovolil. Nesčetněkrát jsem to viděl na obrázku v učebnicích fyziky, tam co se řeší krystalická mřížka. Moje úvahy byly vždy striktně pragmatické. Ano ano, takže atomky, ty a ty vazby, taková a taková struktura, super. V tu chvíli kdy jsem viděl tu vločku se mi ale spojily ty kdysi dávno zapomenuté a ještě dříve nabyté znalosti s realitou. To je něco co se při studiu fyziky na vyšší úrovni stává méně a méně. Víte, že řešíte reálný problém, ale stejně jsou všechny vaše představy striktně laboratorní. Málokdy si k té vločce představíte tu šálu, toho člověka a ten mráz. Tomu já říkám návrat do reality. A je to příjemné. Čili estetika je tu dvojí, za prvé ta naše, přiznejme si, tak trochu kýčovitá, kterou mráz maluje po oknech a za druhé ta fyzikální. A to jsou okamžiky, kdy mám vážně radost. Asi jako když pozoruju dva otáčející se větráky na stole a pak se stane ten okamžik kdy se srovnají fáze vln šířících se stolem a vzniknou kmitny (je to skvěle slyšet a někdy i vidět). A vlastně je to taky posun, tohle si poprvé opravdu uvědomit.
Takže dnes nebývale positivní a možná i nebývale nudné. Nakonec proč ne.
to je hezký.
ReplyDeleteme likey!
ReplyDeleteNudné! Pah! Úžasné! (A to jsem jednou měla z fyziky reparát!) :o)
ReplyDeleteJinak s tím kýčem... Může být příroda kýčovitá? Někdy je odporná a někdy úchvatná. Ale hlavně je opravdová. Pořád si myslím, že kýč je záležitost čistě lidská.
o dekuji! S tou kycovitosti to neni spatna uvaha, mozna je to tim ze nam kyc zareje do hlavy obvykla interpretace ty prirody clovekem (obraz, stylizovana fotka, etc) ale v dusledku se toho clovek tezko zbavuje.
ReplyDeleteOny existují různé názory. Třeba můj vyvdaný tatínek, který se dlouho pohyboval v oblasti výtvarného umění, tvrdí, že kýč v podstatě neexistuje, že je to umělé a velice subjektivní vymezení. Pro jiné je kýč všechno, co je jen trošku vzhledné. Pro mě je kýč malovaná krajinka, pokud možno ještě doplněná jemným zlacením. A různé jiné zhůvěřilosti. Ale třeba můj tatínek (vrozený) mě naučil dívat se na nebe. Na mraky, na jevy. A tam se dějou věci. Ale není to kýč. Kýč je, když se to někdo pokusí obrazově zaznamenat a přehnat k působivé dokonalosti a ještě to zasadí do přislazeného kontextu. Miminko není kýč. Kýč je miminko vyfocené se svalnatým chlapákem pokud možno s věčně chlapeckou tváří. Západ slunce není kýč. Kýč je západ slunce s romantickým vyzněním (ideálně siluety páru těsně před polibkem nebo při něm). A tak. (Ovšem to nevylučuje, že se šeredně pletu, žeano. :o)))
ReplyDeleteJo, a ještě. Náš sbormistr tvrdí, že nejkrásnější muzika balancuje na pokraji kýče. Kdy stačí jen nepatrný krůček, aby to kýč byl, jediná molekula sacharózy, a je to tam.
no, to je presne to co jsem se snazil rict, kdyz jsem mluvil o interpretaci clovekem, cili ramcove souhlas. Fakt ze je to subjektivni je asi nezpochybnitelnej, takze jakakoliv dalsi diskuze muze bejt zajimava, ale uz nebude nijak obecne objevna. A to stou muzikou uz jsem nekde slysel, prijde mi to docela trefny.
ReplyDelete