[play soundtrack]
Až teď, když píšu datum, si uvědomuju, jak velkou pauzu jsem si udělal. A víte, milé děti, proč? No protože občas je mi to jedno. Občas mě fakt nezajímá, jestli jsou moje dny stejné jako jindy nebo ne. Občas to chci prostě nechat plynout a koukat se z okýnka jak ta krajinka kolem utíká a věci se dějou, více či méně bez mého přičinění. A oni ty dnové stejně nejsou úplně stejný, i když se nepřetrhnu. Stih jsem odehrát koncert, zas se posunout v technice hry na mé nástroje, vidět supr výstavu a výborný divadlo (tx to zoe & theeneed), naprosto strašnou hudební produkci v klubu, kam by tohle neměli vůbec pouštět, mít rád ženu a neposrat se když neni všechno úplně ťip ťop. Asi prostě potřebuju ve vlastním zájmu na chvíli snížit nároky sám na sebe a ten zimní spánek si konečně přiznat. Jinak se může stát, že tu za chvíli bude jaro a já ze všeho toho boje s zimou nebudu mít sílu držet krok. A to bych nerad.
A přecejen jedno uvědomění na závěr. Asi je doba, kdy můžu bejt sám sebou. Pravda, ne vždycky mi to projde, ale někdy jo, a to, dámy a pánové, není málo.
Ty, tady se dlouho nic nestalo. Už jsem Ti říkala, že po zkouškách dočtu Cameronovou? (A jebne mi, protože zároveň číst Cameronovou a překládat Dillardovou je zvrhlost...?) A už jsem Ti říkala, že v létě v noci lítaj na Barrandově mušky po celý redakci a hlavně kolem mě, protože svítím? A už jsem Ti říkala, že mi chybí Tvoje psaní? A už jsem Ti ukazovala i to druhý kousnutí od mravence, který vypadá úplně stejně jako to první a je úplně stejně svědivý? Asi ne, co. Tak Ti to teda říkám a až si to přečteš, tak já budu spát a Ty budeš někde v gray-matter-landu...chm. Dobré jitro anyways.
ReplyDelete